VESZPRÉM OPEN 3.-5.8.2007


1. TJ Sokol Jaroměř
2. Szőnyi Palánkdöngetők Köre
3. MEN IN BLACK
4. Szolnok Cannibals Floorball Klub
5. Torpedo Justitia SC
6. Veszprém Lizards
7. Szent-Györgyi DSE Szombathely
8. Triton Floorball Team



Jak to vlastně všechno bylo?

Odjezd v časných ranních hodinách ve čtvrtek 2. srpna. Sešli jsme se bez nejmenších problémů a v půl čtvrté jsme si to zase po roce solili po silnici, tentokrát na východ. Někteří řídili, někteří kalili, po pár nutných zastávkách už nás navigátorka „Anča“ nutila zahnout do betonové zdi v tunelu v Blavě a jelikož jsme ji neposlechli, byli jsme v jedenáct v kempu Yacht v Balatonalmádi. Obhlídka volných míst přinesla jedno téměř ideální na průsečíku nejkratších cest k baru, pláži a záchodu, povedlo se nám postavit stany a v slunečném odpoledni jsme se zakrátko váleli na pláži, upíjeli z půllitrů, koupali se, koukali po „lasičkách“…

Potíže se sestavou pro turnaj vyřešil příchod trojice „mladíků“, kteří se k nám dobře adaptovali a do zábavy vnesli rivalitu soutěží „staří proti mladým“. Nutno přiznat, že mladí většinou vítězili, rozhodně ve stolním fotbale to půldne neměli konkurenci.

Večer jsme vyrazili do centra, dají-li se ty tři uličky kde se v Balatonalmádi něco děje centrem nazvat. Pivo, hlasité hodnocení půvabů kolemjdoucích dam - jestli domorodci cedili mezi zuby „zasraní skopčáci“, byla pravda rozhodně na jejich straně, nicméně my se bavili královsky. Jirku „halászlé“ (nebo jak říká Malina „fikšupe“) vyléčilo z touhy zkoušet maďarské speciality, Toník se za našeho aplausu úspěšně seznámil s prodavačkou odnaproti, hledali jsme ještě nějakou tančírnu, ale den už byl příliš dlouhý, většina z nás postupně odpadla a i mladí to cca ve dvě zaparkovali.



V pátek 3.8.2007 jsme si vzhledem k pro nás výhodnému rozpisu turnaje ráno zaplavali v jezeře, přesunuli se na kafíčko do Veszprému a v půl jedenácté nás čekal první soupeř. Torpéda z Budapešti jsme od počátku zatlačili do defenzívy a měli jsme řadu šancí, jen to gólové vyústění nějak nepřicházelo. Až v desáté minutě se po rozehrání rohu uvolnil Jekyll a prostřelil gólmana; do konce třetiny jsme se trefili ještě dvakrát a prakticky rozhodli. Soupeřovo snížení na 1:3 bylo zároveň jeho labutí písní a závěr zápasu exhibicí. Celkem MIB – Torpedo Justitia 8:1, když se dvakrát trefili Kurcík, Tony a Jekyll a jednou Mára a Malina.

Na zahrádce přilehlé pizzerky jsme poté vydatně poobědvali (Malina si dal „pizzu arbajt“) a ve tři jsme šli na domácí Ještěrky. Ty předtím dostaly deprimující příděl 2:7 od szolnóckých Kanibalů a očekávali jsme, že pro udržení naděje na medailové posty za to vezmou naplno. Počáteční napětí trvalo ale jen do druhé minuty, kdy se odraženého míče na půlce zmocnil Kurcík a po úžasném sóle ho zasunul až za gólmana. Po dalších deseti minutách vystřelil Jekyll zprava a dezorientovaný obránce si to tam srazil sám; při dalším střídání objel Malina bránu a brankář opět dokonal dílo – 3:0. Vypadalo to už růžově, to bychom ovšem nesměli hrát přesilovku; po vhazování v útočné třetině jsme trestuhodně propadli, soupeř korigoval a po chvilce dal dokonce kontaktní gól. Panika zachvátila naše řady, naštěstí ještěrky se s vyplazeným rozeklaným jazykem hnaly do útoku a zapomněly na zadní vrátka. Martin nás podržel a Mára s Kurcíkem nám vrátili dvougólové vedení. Za dalších čtyřicet vteřin to po spolupráci celé pětky a nahození Hajného nádherně trefil z voleje Podskalák. Soupeř sice ještě snížil, ale z jeho strany to už bylo vše, když my měli na hokejkách další góly. MIB – Veszprém Lizards 5:3, postup do semifinále se stal jistotou.

Bohužel mezitím se zkazilo počasí, takže večer jsme poseděli jen v baru na pláži a vcelku brzy jsme se rozešli do svých doupat.



Dopoledne soboty 4.8.2007 a návrat slunečného počasí se polovina z nás rozhodla oslavit výletem. Poloostrov Tihany s klášterem, středověkou rolnickou vesnicí a nákupem suvenýrů; starobylé centrum Veszprému z výše „Ohňové věže“ a s nezbytným kafíčkem v podhradí.

V poledne pak – kurňa - kanibalové. Začali dravě a poprvé jsme na turnaji prohrávali, na konci první půle to bylo stále 0:1. Naštěstí ve druhé minutě druhé půlky to Mára dostal od Kurcíka doleva a trefil parádně. V pětadvacáté minutě využil Jekyll zakrytého výhledu gólmana a už jsme vedli. Bohužel jsme v poslední minutě inkasovali vyrovnávací gól a náš tlak v závěru při dvojnásobném vyloučení soupeře už k vítězství nevedl. MIB – Cannibals Szolnok 2:2.



Při rovnosti bodů s Kanibaly jsme na skóre základní skupinu vyhráli, což nám pro semifinále „darovalo“ krajany z Jaroměře. Ti se ovšem ukázali jako sousto nad naše síly. Ve čtyři odpoledne jsme na ně nastoupili, ale kdo očekával vyrovnaný průběh nebo dokonce naši výhru, byl hořce zklamán. Od začátku nás zatlačili do obrany, a i když první šance jsme měli my (Hajnej trefil tyč), v patnácté minutě jsme dostali první gól, do poločasu další dva a najednou nebylo oč hrát, protože soupeř jasně dominoval. Malina přece aspoň snížil, ale celkem jsme se odnesli zdrcující příděl (MIB – Sokol Jaroměř 1:7) a pochybnosti o smyslu našeho snažení, jestli nás takhle ostudně sestřelí sestupující tým ze 2.ligy.

Chmury zahnala až gulášovka v kempové restauraci, která nám ukázala, že prohra může pálit hodně, ale paprika pálí vždycky víc. V přípravě na zápas o třetí místo jsme pak pokračovali v centru, kde se postupně zrodil i bojový pokřik („Még! Közelebb!!! Ákos!!!!!). Večeře s řadou společenských her („ZZ Top“ apod.) gradovala množstvím komických situací, z nichž vyjímám Tondovu objednávku vína pro Malinu ( „We´d like a glass of…Suzuki barák?“), jež číšníka odbourala naprosto spolehlivě. Tancem a zpěvem tradičních uherských písní v doprovodu cikánské kapely („Kač kač kač, kačena…“) jsme podařený večírek završili, ve vedlejší herně staří konečně ve stolní hře porazili mladé, ale pak jsme nějak ztratili ten disk a museli jsme se zvýšenou rychlostí odebrat pryč…J Diskotéka s řadou lasiček byla již záležitostí mladých, když staří to až na výjimky postupně balili.



Neděle 5.8.07 nás zastihla při balení stanů a dalších úklidových pracech; od jedenácti jsme hráli o třetí místo opět se szolnockými, kteří v druhém semifinále podlehli SZPK 0:4. Někteří z nás měli ještě poněkud naváto, takže nálada byla uvolněná a optimistická; a průběh mače tomu naštěstí docela odpovídal.

Soupeř měl zpočátku mírnou územní převahu, ale postupně jsme se osmělili i my. V desáté minutě to po závaru sedlo Podskalákovi na bekhend a bylo to 1:0; tento stav jsme drželi až do samého závěru poločasu, kdy nám dvě vteřiny před koncem po trestňáku z boku kanibalové užrali kus sebevědomí – 1:1.

V šestadvacáté minutě jsme předvedli typickou blekoušskou akci, když to tam po sérii nepřesností a závaru před bránou dotlačil Jekyll. Bohužel minutu před koncem soupeř po podivném posouzení situace rozhodčími vpravo od naší brány a přesně rozehraném trestňáku opět vyrovnal.

Došlo tak na prodloužení dvakrát tři minuty, ve kterém se krátce po začátku prosadil skákavou haluzí zprava Podskalák (nebo to Mára tečoval?) a pak už jsme to taktickým výkonem ubránili. MIB – Cannibals 3:2 po prodloužení. Mohla tak propuknout naše radost korunovaná pěkným pohárem za třetí místo a sadou medailí.

Po obědě (již potřetí za sebou v té starobylé tradiční maďarské pizzerii!) jsme už vyrazili na zpáteční cestu, která naštěstí proběhla až na malé zdržení v zácpě před Prahou stejně hladce jako cesta tam. Jen „Miloš“ se chudák ztratil v Bratislavě.



Hodnocení

Balaton je… Balaton. Moře to není, na druhou stranu Babylon taky ne. Potěšilo vcelku dobré jazykové vybavení domorodců, řada z nich umí i pár slov či vět česko-slovensky. Slušný standard turistického vybavení. Jen s tím neustálým zabíháním do lokálu pro drobné nazpátek by si mohli dát pokoj.

Turnaj bych hodnotil jako výborně připravený, s jediným minusem v podobě nevyrovnaných výkonů rozhodčích. Dobrý dojem z řady cen a upomínek a vstřícného (u té lasičky od časomíry vyloženě milého) chování pořadatelů.

Plesk plesk … nabíjím… plesk plesk… hádejte koho jsem oddělal? Ale ne - z hráčů nezklamal nikdo. Martin chytal spolehlivě, porážce od Jaroměře zabránit nemohl a jinak toho zachránil spoustu. Stlouky, Jirka i Tony bránili velmi solidně a stíhali i podporu útoku. Útočníci se prosadili všichni kromě Hajnýho, kterej to má ale vedle takových hvězd těžký. Vyzdvihl bych hlavně kolektivního ducha týmu.



Tak to tedy všechno bylo.