FLOORBALL SLOOPEN LUBLAŇ 2008

 aneb MIMINŮM MINIMUM O Z MINIMA MAXIMU

 

Nečekané potíže se sestavou (bolavá záda dvou nejjasnějších hvězd + hmotná zodpovědnost fluktuanta + ten, jenž se každou noc probouzí s výkřiky „Urga? Ich-chure? Rudý Bohatýr?“). Vyřešili jsme je (kromě začlenění dvojice pověstné již svým vystoupením na loňském maďarském zájezdu - Tony & Mára) povoláním tlumačovských obranářů Homera a Pavla a mocným zaříkáváním bolavých zad.

 

Čtvrtek 21.8.2008

(Špotáková vyhrála!!!)

Náš odjezd po skupinách. Nejprve již ve středu jako předsunutá hlídka Podskalák s rodinou karavanem. Ve čtvrtek odpoledne Jekyll+5. V noci na pátek Malina+4.

V kempu v Lublani v noci na pátek po ubytování se a postavení stanů účast na party „100 dnů Sodomy“ v areálu sousedního aquaparku. Prase. Kráska v růžovém. Dítě. Kostlivec. Stařena. Teplouš. Prostě vše jak na slavnosti tohoto typu má být. Zakončeno vyvedením ochrankou, poté, co si Slouky vzpomněl na dětská léta a vydal se do prolézaček.

 

Pátek 22.8.2008

Ráno mlha, odjezd do haly, kde na úvod Norové. Po našem neslaném nemastném výkonu se po výjezdu z obrany prosadil Homer. Protože Martin vychytal řadu šancí na druhé straně, z toho jednu vyloženou, vyhráli jsme 1:0.

Venku zatím ovšem slunce, návrat do kempu a slasti vodního světa. „Skupinový“ oběd v místní restauraci s lokální tradicí rozbíjení půllitrů a nervózním čekáním na vrchního – máme platit, nebo je to zadarmo?

Odpoledne Slovinci Galaks Domel – nakonec jediný zápas s naší převahou, vyjádřenou góly Sloukyho a Maliny – 2:0.

Večer pak busem zdarma do města. Zalidněné centrum Lublaně kolem Trojmostí s reggae kapelou, venkovními hospůdkami a spoooooooustou lasiček. Každý svého štěstí strůjcem.

 

Sobota 23.8.2008

Dopoledne opět vodní radovánky, ale pomalu se kazící počasí.

Před polednem Borovnica. Po inkasovaném prvním gólu Tony dalekonosnou střelou srovnal, bohužel pak jsme znovu inkasovali a třetí gól dostali při power-play. Jinak ale vyrovnané utkání. Postup do čtvrtfinále ze druhého místa ve skupině.

Po obědě v pizzerii v blízkém nákupním centru (nikdy nepij Kratochvíla!!!) odpočinek v kempu a první dešťové kapky.

Podvečerní čtvrtfinále s domácí Lublaní, oboustranně velmi vyostřené. Do vedení nás dostal Bukáš po namazávce od domácí obrany, bohužel pak domácí srovnali. Řada osobních soubojů, domácí měli více ze hry, ale naše obrana odolávala. A pak po Rosťou rozehraném rohu Lukáš trefil břevno a odražený míč tam Jekyll z bezprostřední blízkosti dotlačil. Po zbytek utkání jsme zuřivou snahu domorodců po vyrovnání stejně zuřivě odvraceli a několikrát byli blízko všeobecné bitce. Pak zazněl klakson a byli jsme v semifinále!!!

Venku zatím boží dopuštění, liják. V kempu louže, bahno, voda okolo stanů i uvnitř.

Večer trable s hledáním místa k večeři, před jedenáctou z posledních sil hromadný odjezd do centra na „floorball party“. Deštěm vylidněný střed města, včera přecpaný k prasknutí. Jediné místo, kde to žije, je „naše“ party. Obavy z možné msty domácích se záhy rozplynuly, když jsme minimálně se dvěma z nich včetně „magora kapitána“ setrvali v srdečném rozhovoru. Lasičky byly, byly, ale bylo jich poskrovnu – pokusy Máry a Tonyho zaujmout tu blondýnu před vchodem, které zbytek mužstva sledoval formou „čínského divadla“, byly tak odsouzeny k nezdaru jako máloco.

Brzce ranní příchod do kempu. Bahno, louže. Mátožná postava na Podskalákově předzahrádce.

 

Neděle 24.8.2008

Chladno, nevlídno. Balíme stany. Bahno, louže. Sotva je sbaleno a vlhká zavazadlová masa naložena do nelibě páchnoucích přibližovadel, jako mávnutím proutku jasno, ostré slunce, azurová obloha. Jedeme na semifinále.

Tým Dynamo Oesterreich působí zakřiknutě, ale jen do doby, než poprvé udeří. Po střele se balón odráží od zadního hrazení, Martin ztrácí orientaci a šup – 0:1. Druhý gól Rakušáků po vyšachování naší obrany do prázdné. Třetí z podobné situace jako první. A je vymalováno. Naše na turnaji odhadem druhé nejstarší a mocnými radovánkami ztumpachovělé mužstvo už na obrat nemá.

Přežíváme do zápasu o 3. místo, někteří jen tak tak. „Magyar water polo champions!“ Kníratý obézní otec kterési z těch ztepilých florbalistek se raduje, sledujeme ho kalnými zraky.

Kluci opálený z VSV Unihockey nám pak podruhé (tentokrát v modrém) předvedou tu samou poučku co nám jejich krajané vtloukli do hlavy už v semifinále – chceš-li uspět, musíš bejt rychlej. A rychlej můžeš bejt, jsi-li mlád a/nebo neprochlastal-li jsi tři předchozí dny. První gól dáváme za stavu 0:5, když namlsanému soupeři už se nechce bránit a dovoluje Márovi sólo až do brány. Druhým pak koriguje Rosťa na konečných 2:6.

Takže čtvrtí. Z minima maximum. Před začátkem turnaje by to nejspíš každý bral, ale nyní mírné zklamání.

Pořadatelům téměř nestojíme za rozloučení. Jejich minus.

Úmorná cesta domů, tma, Milošův jistý hlas a ubývající kilometry na displeji.

 

http://www.floorballsloopen.com/ENG/prvastraneng.htm

 

Sestava MIB: Martin Čadek – Marek Stloukal, Tonda Škrabal, Lukáš Huml, Pavel Kůst – Rosťa Hlaváč, Michal Havlovic, Lukáš Knický, Václav Sladký, Marek Szabo, Václav Podskalský, Radek Fořt.